Historie Vltavanu Štěchovice
Zakladatelé Vltavanu Štěchovice
Spolek Vltavan pro Štěchovice a okolí je jedním ze čtyř stejnojmenných spolků – Vltavan Praha (založen 1871), Vltavan Davle (1897) a Vltavan Purkarec (1902).
Založen byl 11.6.1898 v hospodě Na Lešanské (nyní č. p. 12 ) jako „vzájemně se podporující spolek plavců, rybářů, pobřežných a lodníků »Vltavan« pro Štěchovice na Vltavě a okolí “. Z okolí se členové hlásili zejména z Brunšova, Rajchardova a Hradišťka. Hlavním účelem spolku bylo, podobně jako v ostatních vltavanských spolcích, z příspěvků členů a výtěžku akcí, které spolek pořádal, podporovat nemocné, poskytovat příspěvek na pohřeb zesnulého člena, přispívat vdovám a sirotkům pozůstalým po členech.
Kromě vzájemně podpůrné činnosti kladli si členové za cíl také vzdělávání formou přednášek, naučných výletů a vycházek. Ke spolkové činnosti patřily i zábavy a plesy.
Členem spolku se mohl stát každý plavec, rybář, pobřežný nebo lodník ve věku od 20 do 60 let ze Štěchovic a okolí. Odstěhováním nebo změnou zaměstnání členství člen nepozbyl. Pokud se však odstěhoval z Čech, přestal být členem Vltavana.
V současnosti může být výborem spolku přijata za člena každá svéprávná osoba.
V čele Vltavana stál protektor, volený valnou hromadou na jeden rok. Jeho hlavním úkolem bylo kontrolovat závěrečné účty spolku.
Správu Vltavana zajišťovali předseda, jednatel, pokladník, kontrolor a 12-tičlenný výbor. V současnosti je správa spolku rozšířena o dva místopředsedy a hospodáře.
Do všech těchto funkcí byli členové voleni valnou hromadou. Vykonávali je bezplatně.
Členové spolku si pořizovali stejnokroj pro slavnostní příležitosti, plesy a výroční schůze. Stejnokroj tvořila bílá čepice, červenobíle pruhovaná košile, bílé kalhoty či sukně a tmavomodré sako s kotvou. Spolkový stejnokroj si zachoval svůj vzhled dodnes. Nyní se však také používá varianta s tmavomodrou čepicí a kalhotami nebo sukní, a to např. na plesy a pohřby.
Prvním předsedou byl zvolen v roce 1898 František David, jedatelem byl Stanislav Hřebík, jedním z členů výboru Josef David. K zakládajícím členům dále patřili Josef Venca, Vilém Veselý, Josef Jelínek, Antonín Dolejší a pan Voitl.
Dne 24. 6. 1900 proběhlo svěcení praporu Vltavana. Světitelem byl Jan Mačí, který při této příležitosti do kroniky Vltavanu zapsal: „Naše brava červená a bílá, naše heslo: poctivost a síla !“. Matkou praporu se stala Božena Koblasová, kmotrami Anna Mašeková, Marie Růžičková a Emilie Davidová. Poslední z nich pronesla: „Ty prapore, jen hrdě vlaj v ten náš širý český kraj.“ Na praporu vidíme dvě spojené ruce, obraz sv. Jana Nepomuckého a nápis „Vzájemně se podporující spolek.“ Při svěcení praporu byli již členové oblečeni ve stejnokrojích.
Prvním předsedou Vltavana byl pan František David, občan z vážené rodiny štěchovických majitelů keramické dílny, v níž se stále od roku 1864 až do dnešních dnů vyrábí ručně malované keramické nádobí.
Druhým předsedou byl zvolen bratr Chroust, jehož jméno je spjato se štěchovickými loděnicemi. Následuje řada předsedů, kteří byli vždy nějakým způsobem spojeni s řekou. Byl to bratr Zajíček a po něm bratr Vávra, který byl posledním předválečným předsedou. Za protektorátu jej vystřídal bratr Soukup, který situaci neměl jednoduchou, ale spolek udržel. Po válce byl opět zvolen bratr Vávra, kterého ve funkci vystřídal bratr Samek a po něm bratr Petrák.
Další předseda byl v čele spolku nejdéle - byl to Václav Žák. Narodil se roku 1922 v Drevníkách, po vyučení u pana Zikána ve Štěchovicích pracoval v pekárně u Suchomelů. Byl velmi oblíben nejen mezi členy spolku, ale i mezi ostatním místním obyvatelstvem. Později změnil profesi a pracoval na vodním díle Slapy. Předsedou byl zvolen r. 1967 a zůstal v čele spolku až do své předčasné smrti v roce 1989.
Poté se stal předsedou bratr Josef Skalický.
Dalším předsedou byl roku 1994 zvolen bratr Jan Spilka, rodák z Davle, jehož rodina se po velké vodě v roce 1940 přestěhovala do Štěchovic. Jeho život byl spjat s řekou velmi těsně – od svého mládí jezdil s lodním bagrem po celé délce řeky. Tomuto povolání zůstal věrný až do svého odchodu do důchodu – celých 45 let.
Dvanáctým předsedou v historii spolku je od roku 2002 bratr Petr Zikán.
Vltavan prošel svou existencí celé jedno století. Byla období, kdy politická scéna naší země spolkové činnosti přála, jako např. doba první republiky (1918 - 1938) , ale i období, kdy organizovat spolkovou činnost nebylo právě nejjednodušší a nejlehčí. Za okupace byl jako všechny spolky nacisty zakázán, takže svoji činnost legálně obnovil až po osvobození v roce 1945. V 50. a 60. letech spíše „přežíval“ ; o výraznější spolkové činnosti nemáme žádné zprávy.
Víme, že v 50. letech hrozilo, že spolek bude rozpuštěn, a proto ve snaze o přežití působil od roku 1952 jako zájmový kroužek při ZV ČSPLO a v roce 1959 přešel pod ochranu Osvětové besedy jako zájmový kroužek.
V šedesátých letech se spolek spojil s místními sportovci.
V kronice Vltavana nacházíme zprávu z roku 1968, kdy Vltavané zaslali zdravici na podporu Dubčekovy politiky: „Ať to v Čechách jak chce chodí, ať je někdy všelijak, Vltavan se neodrodí nikterak !“ Při oslavě 70tiletého výročí založení spolku byl 28. 7. 1968 u štěchovického mostu odhalen pomník všem zemřelým a utonulým členům spolku.
Od roku 1970 je spolek opět samostatný.
Vzájemně podpůrná funkce z činnosti Vltavana postupně vymizela ; vystřídala ji činnost kulturně osvětová.
Členové Vltavana se podíleli na akcích při výstavbě obce, ať už to byly pravidelné brigády nebo např. pomoc při stavbě vodovodu pro faru a hřbitov, pomoc při likvidaci následků povodně v roce 1940, pomoc zedníků a tesařů při stavbě tělocvičny základní školy nebo zbudování Smetanovy vyhlídky nad Vltavou.
Přestože během doby ztratil Vltavan svůj původní význam, tradice spolku se udržela dodnes.
Po roce 1990 spolek opět ožil.
Byly přepracovány stanovy spolku, rozšířena členská základna a zhotoven nový prapor, který byl vysvěcen v kostele v Purkarci při návštěvě tamějšího bratrského spolku.
Zejména v druhé polovině 90. let došlo k výraznému zintenzivnění činnosti spolku.
Již tak velká členská základna se rozrostla na cca 200 členů.
Byla zhotovena replika původního spolkového praporu, protože technický stav již nedovoloval starý prapor používat.
V rámci oslav 100 let svého trvání spolek otočil sochu sv. Jana Nepomuckého na břehu Vltavy pod Slapskou přehradou v Třebenicích a provedl oživení Ferdinandova sloupu a úpravu okolí – vysekání čtyřicetiletého porostu a instalaci informačních tabulí o těchto dvou historických plaveckých památkách.
Proč otočení a znovuvysvěcení sochy ? Když se začala stavět Slapská přehrada, sochu sv. Jana Nepomuckého a Ferdinandův sloup dalo vedení stavby přemístit na vyvýšené místo pod hráz, aby nebyly zatopeny. Socha světce však po přemístění stála zády k řece. Původní postavení bylo k řece čelem, aby se sv. Jan díval na plavce, jichž je patronem. Spolek Vltavan Štěchovice se ujal úkolu toto za souhlasu strahovského opata a štěchovického starosty napravit. Vlastní otočení provedla 8. dubna 1998 skupina kamenosochařů pod vedením mistra Bedřicha Víta z Prahy. Slavnostní akt znovuvysvěcení sochy se konal v sobotu 23. května 1998. Při této příležitosti byl též pokřtěn nový prapor.
Nedostatek vhodných místností potřebných ke konání schůzí, k uložení spolkového majetku a podobným spolkovým účelům vedl v roce 1996 k rozhodnutí vybudovat vlastní klubovnu. Obec Štěchovice pronajala spolku pozemek a stavba mohla započít. Jen díky ohromnému pracovnímu nasazení a obětavosti členů spolku, kteří na stavbě odpracovali stovky hodin, mohla být klubovna dokončena.
Oslavy 100 let trvání probíhaly již v nové klubovně a jejím bezprostředním okolí.
V srpnu 2002 zaplavila klubovnu povodeň. Zbyla jen hrubá stavba. Stejně jako při stavbě, i při obnově klubovny projevili členové svůj vztah ke spolku, a tak již v červenci 2003 mohla být oslava 105 let trvání spolku v obnovené klubovně. Pomohli např. i členové bratrského spolku v Purkarci.
V současnosti Vltavan organizuje pro své členy akce, které napomáhají udržet přátelské vztahy mezi členy. Jsou např. konány zájezdy na výstavy Zahrada Čech a Země živitelka, návštěvy sklípků na jižní Moravě či účast při výlovech jihočeských rybníků.
Každoročně u příležitosti Svátku zesnulých spolek pořádá spolu s bratrským spolkem Vltavan Davle vzpomínku na zemřelé členy a utonulé spojenou s kladením věnců na hřbitově v Davli a Štěchovicích. V klubovně se konají mikulášské nadílky pro štěchovické děti, silvestrovská posezení ; občas některý z členů pozve ostatní do klubovny na oslavu svých narozenin ; a tak dále, a tak dále.
K významným akcím patří i každoroční tradiční ples, na kterém se baví, radují a tančí nejen členové Vltavana, ale i mnoho ostatních občanů ze Štěchovic a okolí.
S bratrskými spolky spojuje štěchovické Vltavany nejen podobná činnost, ale i opravdové přátelství.
K památným společným akcím všech čtyř bratrských spolků patří zájezd v roce 1970 k pramenu Vltavy do šumavské Kvildy, kde byla odhalena pamětní deska „Vltavě – živitelce“, tedy řece, jejíž jméno je všem povltavským lidem tak drahé. Ona se stala svědkem dějin i života našeho národa, poskytovala mu živobytí i odpočinek, starost i radost. Proto se právem její jméno dostalo do názvu spolků, které s ní spojily svou činnost.
Dokument o založení Vltavanu Štěchovice
Zde si můžete přečíst dokument týkající se založení Vltavanů Štěchovice.
